Ráno začíná jinak než dřív. Už mě nebudí budík. Budí mě jemné zakňourání, drobné zavrtění v peřince. A pak ten pohled. Očička ještě trochu zalepená, ale jakmile mě spatříš, rozsvítíš se.
Ráno plné tepla
Otevírám okno, pustím dovnitř první sluneční paprsky. Ty je chytáš ručičkami, jako bys chtěl(a) pohladit svět. Přitom stačí, že svět hladí tebe – přes moji dlaň, přes moje objetí, přes každé pohlazení při přebalování.
Kojení je jako tanec – pomalý, rytmický, tichý. Jen my dva a klid.
Dopolední objevování
Pak se vydáváme na výpravu. Možná jen do obýváku, na deku, ale pro tebe je to nový kontinent. Sleduješ svět kolem sebe jako malý badatel. Hračky, barvy, tvary… všechno tě fascinuje. A já sleduju tebe. Jak rosteš, den za dnem. Jak z malého uzlíčku vyrůstá osobnost.
Tvůj smích je jako hudba. A tvůj první zvuk, co zní jako slovo, je pro mě víc než celá kniha básní.
Odpolední klid
Unavenýma očičkama mi říkáš, že už toho bylo dost. Klid, ticho, spánek. Malé ručičky se zavřou v pěst a ty si klidně oddechuješ. A já? Sedím tiše vedle tebe a nechci dělat nic jiného. Jen být. Jen dýchat stejný vzduch jako ty.
Večerní něha
Koupel. Bublinky. Jemná dětská vůně. Tvůj smích. Příběhy před spaním – i když jim ještě nerozumíš, mluvím ti o světě. O tom, jak jsi přišel(a), jak jsi změnil(a) náš život, jak jsi všechno obrátil(a) naruby a přesto dokonale správně.
Zavíráš oči a já tě hladím po čelíčku. Dnešní den byl obyčejný – a přesto tak výjimečný.
Každý den s miminkem je jako nový začátek
Není třeba hledat velké zážitky. Největší zázrak se odehrává v každodennosti. V prvním úsměvu, v natažené ručičce, ve spokojeném povzdechu. Jeden den za druhým, a přece žádný není stejný. Miminko roste. A spolu s ním rosteme i my – jako rodiče, jako lidé, jako rodina.
