Ahoj, jmenuji se… zatím ani nevím. Ale slyšel(a) jsem vás, jak mi říkáte všelijak – zlatíčko, lásko, broučku. Jsem tu teprve chvilku, ale vy jste tu se mnou od začátku. A to cítím.
Svět je velký, já jsem malý
Všechno kolem je nové. Hluky, světla, pachy, hlasy. Někdy je to trochu moc – ale když mě vezmete do náruče, všechno se zklidní. Váš tlukot srdce znám z bříška. Ten mě uklidňuje. Vaše teplo je můj domov.
Ještě neumím mluvit – ale vnímám všechno
Vaše pohledy. Úsměvy. Váš hlas. Ten mě hladí víc než ruce. Když na mě mluvíte, i když nevím, co říkáte, cítím lásku. A to je pro mě důležité. Učím se od vás každý den – jak vypadá něha, co je bezpečí, co je důvěra.
Pláč není vzdor, je to volání
Když pláču, neprotože bych vás chtěl zlobit. Jinak to neumím. Možná mě něco bolí, možná mám hlad, nebo jen chci být u vás. Věřte mi, brzy se spolu naučíme, co mi který pláč říká. Buďte trpěliví – já se učím rychle.
Vaše ruce jsou můj svět
Když mě hladíte, když mě koupete, když mě krmíte nebo jen držíte – učím se, že svět je dobré místo. I když je tma a ticho, když jste nablízku, nejsem nikdy sám(a).
Nejvíc ze všeho potřebuji vás
Nemusíte být dokonalí. Já nejsem. Potřebuju vaši blízkost, vaši trpělivost a vaši lásku. Stačí být spolu. Každý den. Postupně ze mě vyroste velký člověk – ale teď? Teď jsem jen vaše miminko.
Až vyrostu…
Možná si už nebudete pamatovat všechny ty bezesné noci, přebalování, kojení, utišování. Ale já si budu pamatovat ten pocit. Pocit, že jsem byl(a) milován(a). A ten si ponesu celý život.
